|
 Je
mi t�mìø 75 let, �iji sama ve sv�m bytì, v tom bytì kde
jsem bydlela se sv�m mu�em, v tom bytì, ze kter�ho ode�ly
moje dìti, kdy� se vdaly a o�enili. V�dycky jsem byla hrd�
na svou samostatnost, ale nen� to tak d�vno, co to pøestalo b�t
jako dø�v, zejm�na, kdy� mysl�m na svou budoucnost. Je�tì
jsem sobìstaèn�, ale jak dlouho to tak bude? Sama si v��m�m,
�e tihle kolem mì jsou den ode dne m�nì nenucen�, i kdy�
mi je�tì st�le ø�kaj�: "K� bych tak na tom byl
stejnì jako vy ve va�em vìku..." J�t na n�kup a udr�ovat
dom�cnost mì st�le v�c nam�h�. A tak si mysl�m: "Jak�
bude moje budoucnost?" Kdy� jsem byla mlad�, odpovìï
byla jednoduch�: s tvou dcerou, se zetìm, s vnouèaty. Ale teï,
jak to udìlat, kdy� jsou byty dnes mal� a v rodin�ch v�ichni
pracuj�? A tak i teï je odpovìï jasn�: domov dùchodcù.
Tahle odpovìï se oz�v� neust�le, ze v�ech stran, ø�kaj�
to v�ichni. Ale v�ichni tak� vìd�, ale neø�kaj� to, �e
by nikdo nechtìl odej�t ze sv�ho domova a j�t ��t do �stavu.
Opravdu
nemù�u vìøit, �e by byl lep�� jeden noèn� stolek, st�snìn�
prostor, �plnì anonymn� �ivot, ne� vlastn� byt, kde ka�d�
pøedmìt, obraz, fotografie, nìco pøipom�naj� a naplòuj�
tak i den, kter� nepøin�� moc novinek.
Èasto
sly��m kolem sebe ø�kat: "Dali jsme ho do pìkn�ho �stavu,
bylo to pro jeho dobro." Mo�n� to mysl� upø�mnì, ale
oni tam ne�ij�. Nen� to ani "men�� zlo", je to
nutn� zlo.
I
kdy� pøipust�me, �e se èlovìk nedostane do jednoho z tìch
m�st, kter� se semtam objev� v televizi, kde je jim zatì�ko
i d�t ti nap�t, kdy� m� ��zeò, nebo se k tobì chovaj�
�patnì jenom proto, �e se c�t� frustrovan� svou prac�,
opravdu si nemysl�m, �e domov dùchodcù by byl odpovìd�
tomu, komu se mo�n� daø� trochu hùø, ale hlavnì je s�m.
Je
opravdu nejlep�� zpùsob, jak pøemoci samotu, kdy� èlovìk
mus� ��t s ciz�mi lidmi, kter� si nevybral a nechtìl?
V�m
dobøe, jak se �ije v �stavu. St�v� se, �e si chce� odpoèinout,
ale nemù�e�, proto�e ti vad� hluk druh�ch, ka�l�n�,
zvyky odli�n� od tv�ch. Ø�k� se, �e ve st�ø� èlovìk
pøeh�n�. Ale to pøece nen� pøeh�nìn� pøedstavit si, �e
kdy� si chce� è�st, nìkdo jin� chce zhasnout svìtlo, nebo
kdy� se chce� d�vat na nìjak� poøad, druz� se chtìj� d�vat
na nìco jin�ho, nebo v jinou dobu. V �stavu se i nejban�lnìj��
probl�my st�vaj� tì�k�: dostat ka�d� den noviny, hned
nechat zpravit br�le, kdy� se rozbij�, koupit si vìci, kter�
potøebuje�, kdy� nemù�e� j�t ven. Èasto se stane, �e ti
po vypr�n� daj� pr�dlo nìkoho jin�ho, tak�e nemù�e� m�t
nic vlastn�ho. Ale co je nejhor�� - pøipustme, �e j�dlo je
obstojn� - je, �e èlovìk nemù�e skoro nic rozhodnout s�m:
kdy vst�t, kdy si lehnout, kdy rozsv�tit, nebo zhasnout, kdy a
co j�st. A pak, kdy� je èlovìk star� (a v�c se styd�,
proto�e se c�t� m�nì hezk�, ne� dø�v), je nucen m�t v�echno
spoleèn�: nemoc, tìlesnou slabost, bolest, bez jak�hokoli
soukrom� a jak�hokoli zohlednìn�, �e se styd� pøed druh�mi.
Nìkteø� ø�kaj�, �e v �stavu "m� v�echno a nemus�
se o nic starat". Ale to nen� pravda. Èlovìk nem� v�echno
a b�t v �stavu nen� jedin� zpùsob, jak nepøek�et sv�m
nejbli���m. Alternativou by bylo: moci zùstat doma s trochou
pomoci a kdy� èlovìk onemocn�, aby mohl pomoc dostat ve
vlastn�m bytì tak dlouho, jak bude tøeba. Tyhle slu�by u�
existuj�, ale sp� na pap�øe, ne� ve skuteènosti. Ka�d�
spr�vn� �øad by mìl zaruèovat asistenci. Je n�s skuteènì
hodnì, kteø� bychom mohli zùstat doma tøeba i s malou pomoc�
(mal� n�kupy, placen� �ètù, trochu �klidu atd.), nebo s
dom�c� zdravotn� p�è� (rehabilitace, l�kaø, zdravotn�
sestra), jak ji pøedpokl�d� italsk� z�kon.
Nen�
pravda, �e tohle v�echno je pø�li� n�kladn�. Tyto slu�by
stoj� tøikr�t èi ètyøikr�t m�nì, ne� moje eventueln�
um�stìn� do LDN nebo do domova dùchodcù.
Sly�ela
jsem v televizi, �e v It�lii bylo vynalo�eno tis�ce a tis�ce
miliard lir na postaven� nov�ch �stavù, dohromady se 140 000
lù�ky. Kdybych bydlela v nìjak� chatrèi, i by mì to potì�ilo.
Ale j� m�m byt a postel, svou postel u� m�m, nen� tøeba
stavìt nov� kuchynì, aby se pro mì pøipravil obìd, mù�ete
klidnì pou��t tu moji. Nepotøebuji, abyste mi stavìli novou
velkou halu, kde se mù�u d�vat na televizi, j� m�m televizi
ve sv�m pokoji. Moje koupelna i z�chod je�tì dobøe funguj�.
Mùj byt potøebuje nanejv�� pøipevnit na zdi nìjak� madla
a dr��ky: st�lo by v�s to mnohem m�nì.
To,
co si pøeji pro svou budoucnost, je svoboda moci si vybrat,
jestli pro��t sv� posledn� roky doma, nebo v �stavu. Dneska
tuto svobodu nem�m. Z�skat dom�c� asistenci je velmi tì�k�,
skoro nemo�n�: popt�vka je velk� a slu�by jsou je�tì pø�li�
�zce zamìøen�. Ale kdyby se tato dom�c� asistence v�ce
rozvinula a byla by tu pro v�echny, kteø� j� potøebuj�,
mohli byste taky stavìt m�nì drah�ch m�st v �stavech. A
nemocnice by byly m�nì pøeplnìn�.
Proto,
i kdy� u� nejsem mlad�, chci je�tì nechat zazn�t sv�mu
hlasu a ø�ci, �e nechci j�t do �stavu a �e to nikomu nepøeji.
Pomozte mi a v�em star�m lidem zùstat doma a zemø�t doma.
Mo�n� budu ��t d�le, urèitì budu ��t l�pe.
Maria |
