Chudí lidé se často dostávají do vězení. Jsou to lidé v obtížných sociálních a ekonomických podmínkách, „lidé žijící na ulici“, lidé ve velkých osobních potížích; jsou to cizinci, drogově závislí, alkoholici, nemocní AIDS. Navštěvují naše menzy a centra, potkáváme je na ulici a ve čtvrtích, ve kterých jsme přítomni. Přátelství s těmito bratry způsobilo, že někteří lidé z Komunity navštěvují vězně v Itálii i v dalších evropských zemích stejně jako v Africe (např. v Mozambiku a v Guinei-Konakře) nebo v Latinské Americe (v Bolívii).
Vězení, uzavřený a neznámý svět, se nám stalo důvěrně známým místem, které pravidelně navštěvuje mnoho členů Komunity Sant´Egidio.

Základ v evangeliu
Sám Ježíš se rozpoznává v uvězněném:
„Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ (Mt 25,35-36)

Ježíš nikdy nesoudí ani neodsuzuje, jak to dělají soudy v naší občanské společnosti. Zemřel mezi dvěma zločinci, ne mezi dvěma neprávem odsouzenými nevinnými muži a jednomu z těch dvou řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,43) Ježíš nás učí, že nemáme soudit ani odsuzovat: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ (Mt 7,1)

Vězení: svět sám pro sebe Vězení je především místem vyčlenění a izolace. Stav „uvězněného“ je nepřirozený a nelidský. Některé muže a ženy nikdo nikdy nenavštíví.

"Byl jsem ve vězení,    a přišli jste za mnou" Návštěvy, korespondence a psychologická podpora pro to, aby vězení zůstalo lidským místem.

Na Severu a Jihu světa I přes velké rozdíly mezi vězeními na Severu a Jihu světa se naše návštěvy vždy vyznačují přátelstvím a nasloucháním.